Je to návrat do letenské rodiny
Úvod - Novinky - Zpravodajství - A tým
Na Letné strávil Zdeněk Svoboda nezapomenutelné roky v pozici hráče, jeho výkony se ostatně vryly do paměti spousty fanoušků… Se Spartou spojil i svoji trenérskou kariéru, z asistenta trenéra dorosteneckého mužstva se za necelých pět let vypracoval přes pozici kouče B-týmu ve spolupracovníka Vítězslava Lavičky u prvního mužstva. „Po jedenácti letech opět prožiju velké zápasy na Letné. Je to pro mě silně emotivní,“ říká.
Trenére, byl jste hodně překvapený, když vám Vítězslav Lavička nabídl spolupráci u sparťanského „áčka“?
Musím říct, že ano. S béčkem jsme si nějak vedli ve druhé lize, a přesto, že jsme měli poměrně zajímavý závěr soutěže a hráli jsme i docela pohledný fotbal, sestoupili jsme do ČFL. V realizačním týmu B-mužstva jsme si uvědomovali, že asi dojde k určitým změnám. I já jsem to bral tak, že když sestoupíme, bylo by na místě učinit z mé strany nějaké kroky, abych prospěl týmu i klubu.
Jenže než jste stačil všechno promyslet, oslovil vás nový trenér, je to tak?
Okolnosti mě předběhly. Ještě před koncem jarní části druhé ligy jsme byli na obědě s Rudou Baťou, Václavem Čermákem a právě s Víťou. V té době už měl asi Víťa v hlavě, že by mi chtěl nabídnout spolupráci, ale vůbec nic mi neřekl! A já jsem ještě měl před sebou s béčkem jedno střetnutí ve druhé lize, na které jsem se soustředil. V kuloárech se najednou začaly objevovat spekulace a za mnou chodili lidi a říkali: ‚No jo, ty půjdeš do áčka‘. Ale já jsem jim odpovídal: ‚Vy jste se zbláznili, já tady polemizuju o tom, že skončím u béčka, a určitě nespekuluju, že půjdu nahoru‘. Asi pět dní po zmiňovaném obědě mi však Vítězslav Lavička zavolal, že by se mnou chtěl mluvit. A nabídl mi spolupráci.
Proč si myslíte, že nový hlavní trenér oslovil právě vás?
Přemýšlel jsem nad tím. Předně musím říct, že jsem moc rád, že se nejednalo pouze o Víťovu volbu, ale rozhodnutí kolektivu, který o složení realizačního týmu rozhodoval. To je ohromně potěšující. Není to tak, že by si vedení Sparty řeklo: ‚Aha, chce ho Lavička, tak si ho teda vezme‘… A Víťa měl hodně informací o českém fotbale i v době, kdy vedl Sydney, bez ohledu na to, že by se měl někdy vrátit do Sparty. A patrně sledoval i mě a pak si ověřoval své poznatky a domněnky.
V čem jste si podobní?
Víťa je profík a perfekcionista. A i já mám tyhle věci v sobě, myslím. A to je asi odpověď na předchozí otázku. Mám rád, když všechno funguje, jak má, jsem perfekcionista.
Jakým způsobem máte v realizačním týmu s hlavním trenérem Vítězslavem Lavičkou a s vaším kolegou asistentem Václavem Jílkem rozložené úlohy?
Když jsme my tři měli první společnou schůzku, tak hlavní trenér prohlásil, že je za prvé demokrat a za druhé, že má rád týmovou práci. To znamená, že o všem debatujeme, hodně věcí vyplývá z konkrétních situací. Bavíme se o náplni každého tréninku, zápasy společně rozebíráme a každý sdělí své poznatky. Hlavou všeho je samozřejmě Víťa. Moje první dojmy z naší spolupráce jsou velmi příjemné.
Když jsem jako hráč končil ve Spartě, strávil jsem sám celý den na stadionu
Je pro vás důležité, že můžete nadále působit ve Spartě, kde jste strávil podstatnou část svojí hráčské kariéry a nastartoval v ní trenérskou dráhu?
Budu stručný. Je to pro mě strašně cenné.
Jak se vlastně vyvíjela vaše trenérská kariéra?
Nejdříve se musím vrátit ke svému působení ve Spartě v roli hráče. V A-týmu jsem strávil devět let, prožili jsme krásné časy, měli úspěchy…
Takže se jistě těšíte, že opět prožijete atmosféru velkých zápasů na hlavním stadionu přímo u hrací plochy.
Určitě! (usmívá se) Strašně moc se na to těším. Diváci, náboj velkých zápasů, derby, evropské poháry… Odchod ze Sparty jsem před jedenácti lety bral strašně emotivně. Když jsem se dozvěděl, že končím, prožil jsem si ještě jeden svůj letenský příběh. Celý den jsem strávil sám na stadionu a všechno jsem si prošel. S každým místem mám spojenou spoustu vzpomínek, jenom na hřišti jsem strávil dvě hodiny. Bylo to devět a půl roku krásného života. A teď, po jedenácti letech, prožívám návrat do letenské rodiny.
Vraťme se prosím ještě k té trenérské kariéře.
Před zhruba pěti lety jsem ukončil hráčskou kariéru a rozhodl se pro studium profilicence. Pár dní po skončení mé hráčské životní etapy se mi Sparta ozvala, zda bych nestál o spolupráci. Samozřejmě, že stál! Nebylo vůbec o čem přemýšlet… Už jen to, že jsem se mohl vrátit do svého klubu, pro mě hodně znamenalo. Vůbec jsem neřešil, za kolik to budu dělat, byl jsem šťastný, že můžu být ve Spartě. Byla to vzácnost. A tak jsem se stal asistentem u B dorostu.
…kde jste ale nevydržel příliš dlouho, že?
Po půl roce jsem přešel k Honzovi Kmochovi do B-týmu. Postoupili jsme z ČFL do druhé nejvyšší soutěže. A já se po Honzově odchodu stal hlavním trenérem. Stoupal jsem tedy krůček po krůčku výš a výš. Dvě sezony jsme zachránili druhou ligu se ctí, třetí ročník jsme bohužel nezvládli podzim a začátek jara, a pak už bylo pozdě. No a teď po necelých pěti letech práce trenéra jsem dostal možnost pracovat u A-mužstva Sparty, navíc ještě s Víťou Lavičkou. To je pro mě to nejcennější ocenění. Ostatně spolupracovat se všemi v tomhle realizačním týmu je čest. Práce s Vencou Jílkem, to je zkušenost, i kondiční trenéři mají výborné progresivní metody. Věřím, že nám to bude klapat i nadále.
Pro přidání komentáře musíš být přihlášen.
Poslední komentáře
Tento článek ještě nikdo nekomentoval.
