Cestovatel Nádeníček: Chci pomoci k záchraně

Zažil debut, o kterém se většině fotbalistů může maximálně zdát. První minuty v letenském áčku totiž odehrál v evropském poháru. Pak se ale raketový nástup Bohumila Nádeníčka zpomalil. Momentálně se připravuje s rezervou Sparty a věří, že ji na jaře pomůže k záchraně druhé ligy.

Na podzim roku 2006 jsi se objevil v áčku, dokonce sis zahrál Pohár UEFA proti Ajaxu Amsterdam. Jaký to byl pro osmnáctiletého kluka zážitek?
Bylo to něco úžasného. Jako člen kádru A-dorostu jsem normálně trénoval se spoluhráči, když jsem se dozvěděl, že se mám zabalit a připojit se k áčku. Odjel jsem na hotel, absolvoval přípravu a večer si zahrál nějakých osm minut.

Byl jsi hodně nervózní, bál ses, že něco zkazíš?
Nervózní jsem samozřejmě byl, nastupoval jsem za stavu 0:0, jediná chyba mohla všechno rozhodnout. Ale zážitek skvělý.

Je pro hráče jednodušší, když se otrká v takovém zápase, nastupovat za Spartu, byť jde o rezervu?
Určitě, byť za sebou máte vlastně pár minut.

Rok a půl jsi odehrál za béčko. Proč jsi se poté rozhodl vyzkoušet angažmá v Ústí nad Labem? Co tě k tomu vedlo?
Nedostával jsem tolik šancí, kolik bych si představoval. Vyhlédl si mě trenér Svatopluk Habanec z Ústí nad Labem, projevil o mě zájem. Kluby se potom dohodly na ročním hostování.

Ústí se v sezoně 2008/2009 dařilo. Proč podle tebe klub skončil na velmi slušném čtvrtém místě?
Fungovali jsme dobře jako tým. Když jsem přišel, mužstvu to moc nešlo, prohrálo snad čtyři první zápasy. Od té doby se ale situace hodně změnila, začali jsme si věřit a pokud se nepletu, do konce soutěže jsme už neprohráli ani jednou.

Nelákalo tě v Ústí pokračovat?
Ústí o mě zájem projevilo, jenže všechno ztroskotalo na dohodě mezi ním a Spartou.

Ústí jsi nakonec vyměnil za další hostování, tentokrát v Sokolově. Jak došlo na tohle angažmá?
Bylo to podobné jako s Ústím. Já chtěl hlavně pravidelně hrát, v Sokolově jsem cítil větší šanci na základní sestavu.

Baník jsi po půl roce opustil v situaci, kdy je tým čtvrtý a může bojovat o postupová místa. Nemrzí tě, že jsi byl povolán zpět?
Trošku líto mi to samozřejmě je. Ale těžko můžu něco dělat. Navíc si myslím, že boj o záchranu bude taky hodně poučný a může mi do další kariéry dát hodně zkušeností.

V kádru béčka patříš určitě k služebně nejstarším. Kolik spoluhráčů jsi na startu přípravy poznal?
Musím říct, že jich moc nebylo. Spolu se dvěma dalšími kluky jsme jako ročníky narození 1987 vůbec nejstarší. Polovinu lidí jsem vůbec neznal, jsou tak mladí, že jsme se neměli šanci potkat.

Mimochodem, co je pro tebe osobně na zimní přípravě nejhorší?
Na Lipně, kde jsme měli kondiční soustředění, mě nejvíce trápily běžky. Neumím na tom, takže se vyloženě trápím. Ještě že už to máme za sebou.

Můžeš na závěr prozradit svoje cíle pro jarní část sezony?
S týmem chceme rozhodně zachránit druhou ligu. A já osobně si samozřejmě přeji, abych pravidelně nastupoval a mužstvu co nejvíc pomohl.