Autobus, který vozí sparťanské hvězdy

Ke Spartě už patří skoro stejně jako dres, vlajka či šála. Mercedes travego. Autobus, který poskytuje Řepkovi a spol. na cestách maximální komfort. Tohle je sparťanský domov na čtyřech kolech. Obvykle cestuje po českých silnicích, na jižním cípu Evropy v La Cale však také nemůže chybět.

Sparťanský autobus poskytuje hráčům pohodlí, i když v něm zrovna nesedí. Do Španělska totiž odjel autokar s předstihem už ve čtvrtek naložený veškerým vybavením potřebným k tréninku, na palubě byla i osobní zavazadla hráčů a trenérů. V sobotu pak výprava mohla nasednout na ruzyňském letišti do aeroplánu jen tak nalehko s příručními zavazadly. Žádný zdlouhavý check-in.

„Přivezli jsme sem dvacet beden oblečení plus tréninkové panáky a další vybavení. Kdyby to klub chtěl do Španělska všechno poslat letadlem, přišlo by to na strašné peníze," vysvětluje Martin Janda, který obvykle sedí za volantem Travega. Do Málagy s ním autobus se sparťanským znakem dovezl ještě Pavel Štětina.

Na palubě mercedesu byli při cestě do Španělska nejen bedny s vybavením, ale i členové realizačního týmu - masér, fyzioterapeuti, kustod, vedoucí mužstva, videotechnik. Ti všichni vyrazili na trasu dlouhou 2780 kilometrů s předstihem, aby mohlo mužstvo Jozefa Chovance začít trénovat prakticky ihned po příletu do sluncem zalitého golfového resortu. Jak dlouho tahle cesta trvala? „Jednatřicet hodin řízení a devět povinná pauza," říká Janda, který se svým strojem doprovází mužstvo i na většině výjezdů k zápasům evropských pohárů.

„Kde bylo tohle auto nejdál? Také ve Španělsku, v Jerezu, kde jsme v minulosti byli na soustředění. Vlastně, z Jerezu jsme vyrazili k přátelskému utkání až do Cádizu, což je vlastně kousek od Gibraltaru, takže nejdál od Prahy byl tenhle mercedes tam," vypráví Martin Janda, kterého můžete pravidelně potkat před stadiony ligových soupeřů, jak po utkání čeká na mužstvo.

Sparťanský mazlíček, který vozí letenské hráče už osm let, má nádrž na 600 litrů. „Dojezd je zhruba 2000 kilometrů, záleží však na tom, jak je auto naložené. Jezdí však parádně, jsme s ním spokojení. Na druhou stranu je otázka, co by se stalo, kdyby tenhle vůz sloužil cestovce a měl najeté miliony kilometrů," přemýšlí Martin Janda, autor výroku: „jsem tady od toho, abych jezdil, ne brzdil".