AC Sparta Praha

Sparta mě lanařila 11 let

Úvod - Novinky - Zpravodajství - Ženy

7. 12. 2017 | 19:04zpět na seznam novinek

Přinášíme obsáhlý rozhovor s Evou Šmeralovou, bývalá opora Sparty byla nedávno oceněna letenským klubem (článek). S legendární dvojnásobnou Fotbalistkou roku jsme probrali nejen její Pardubice a reprezentaci do 17 let, ale také její bakalářský titul či dopingovou kauzu.

 

Jednou nohou v Bayernu


Známý je váš příběh, kdy jste uspěla na testech v Bayernu Mnichov a dostala čas na rozmyšlenou. Nakonec jste jim volala, že to berete, ale pozdě. Nemrzí vás to takhle zpětně?

Teď už ne. Ten nový život by se ubíral jiným směrem, ale to jsou ta životní rozhodnutí… Já jich nelituju. Na druhou stranu si totiž řeknu, že bych neměla např. takovou pozici v práci. Nemusela bych dosáhnout takových klubových a reprezentačních úspěchů. Nezačala bych studovat vysokou školu, neměla bych A licenci, nebyla bych teď u reprezentace… Takže já se na to takto nedívám, minulost neřeším, já se dívám na přítomnost a řeším budoucnost. Dobrá story je, že jsem nejdéle přemlouvaná hráčka do Sparty. Pan Žovinec mě lanařil 11 let, stále jsem odolávala.

Fotbalistky nejsou mužatky


Z reprezentačního zájezdu do Austrálie jste přivezla kalendář s australským fotbalovým reprezentačním družstvem žen. A ten pak v roce 2002 inspiroval hradecké fotbalistky k nafocení podobného kalendáře. V médiích se pak objevily zprávy, že fotbalistky vlastně nejsou mužatky, ale hezké ženské. Myslíte si, že se od té doby pověst ženského fotbalu ještě zlepšila?

Já myslím, že určitě. Před 15 lety propagace ženské kopané nebyla žádná. Za poslední roky se udělalo dost práce. Podmínky jednotlivých týmů se zlepšily. V propagaci se udělal ohromný krok dopředu. Potřebovali bychom možná, aby to šlo dopředu ještě více, abychom zmenšili ten rozdíl mezi námi a špičkovými evropskými celky. Ale všechno chce čas - a věřím tomu, že ta ženská kopaná se posune ještě dál.

Největší úspěch


Na největší individuální úspěch se ptát nebudu, tam je to jasné - Fotbalistka roku. Ale zeptám se na největší reprezentační úspěch. Po baráži v roce 2004 s Itálií jste do novin řekla, že to berete za svůj největší kolektivní úspěch, platí to stále?

Já tedy tu minulost nějak speciálně neřeším. Vzpomínky nechci říct, že nemám - ty nejdůležitější mám. Ale když potkám své bývalé spoluhráčky a ony si vybavují: kde jsme, co jsme, jak jsme hráli, do jaké branky jsme dávali gól atd. Na to já až tak nejsem. Ale tento zápas mi tedy hodně utkvěl v paměti. V Čáslavi, kde jsme prohráli a nepostoupili, to mě hodně mrzelo. A mrzí dodnes, protože si myslím, že tam bylo k postupu nejblíže.

A s klubem je prý pro vás největší zážitek, když jste s Otrokovicemi otočili zápas na Slavii z 0:2 na 6:2?

Ano, to jsou emoční zápasy pro mě, které si opravdu pamatuji.

Dopingová hříšnice

 
Jste asi jediná česká fotbalistka, která byla potrestaná za doping. V roce 2005 po zápase Ligy mistryň se švýcarským Luzernem. A vynechala jste pak čtvrtfinále Ligy mistryň…

Nevím, jestli s tím dá chlubit (směje se). V té době jsme ženskou kopanou dělali na profesionální úrovni s amatérskými podmínkami, když to tak řeknu. My jsme v té době neměli žádného svého týmového lékaře. Začalo se teprve o dopingu mluvit. Nikdo se v tom neorientoval. Já v té době byla na operaci s nosní přepážkou. A hrozně jsem si na to dávala pozor. Byla jsem u mého ošetřujícího lékaře, říkala jsem mu, že hraji vrcholově fotbal, že tedy nesmím užívat žádné zakázané látky. On mě ujistil, že v tom není žádný problém a ty léky mohu užívat. Ty léky jsem samozřejmě potřebovala na spravení nosní dutiny, abych vůbec mohla nastoupit do zápasů. Takže ty léky jsem si aplikovala, byl to takový sprej do nosu. A pak po Lize mistryň byly na dopingovou kontrolu vylosované asi tři hráčky - a já mezi nimi. Byla to pro mě hrozná rána... Myslím si, že jsem čestný člověk a pro tu situaci jsem udělala maximum.  Když jsem to poté říkala tomu lékaři, tak jen pokrčil rameny… My jsme předložili veškeré dokumenty, že jsem opravdu byla na operaci s nosní přepážkou, v jakém období, jakou jsem měla medikaci. Dostala jsem trest myslím jeden nebo dva zápasy v Lize mistryň.




Předsedkyně SK DFO Pardubice


Jste předsedkyní SK DFO Pardubice. Čím to, že se ženám nedaří postoupit zpět do první ligy? Loni byl tým ve druhé lize třetí za Heršpicemi a Čáslaví, letos je zatím druhý za Čáslaví...

My jsme jeden mála týmů, který není propojený s žádným mužským klubem. Klub řídíme v pěti lidech, děláme, co je v našich silách, na což jsem pyšná. Máme družstva mládeže - a to, že ženy nehrají první ligu, pro nás není prioritou. Prioritou je pro nás mládež a vychovávat si vlastní hráčky. Navíc z města nebo od sponzorů nemáme takovou finanční podporu, abychom tu první ligu hráli na dobré úrovni a přinášela nás radost. Poslední roky jsme tu ligu hráli, nechci říct úplně za každou cenu… ale dá se říct 90 % zápasů jsme prohrávali. A to pak ten fotbal člověka už tolik nebaví, stále dokola jen prohrávat, za cenu toho, že hrajeme první ligu. Takže teď jsme ve druhé lize, po sportovní stránce to pro nás má velký přínos. Trénujeme 3x v týdnu v průměru s 15 hráčkami. A hrajeme s našimi odchovankyněmi. Filozofie našeho klubu je hrát to, na co máme s našimi hráčkami. Uvidíme časem, hráčskou perspektivu do budoucna máme. V mládežnických kategoriích máme hráčky v reprezentacích. Uvidíme také, jestli nebude nějaká větší finanční podpora nebo nenastane spojení s nějakým mužským klubem.

Takže se vlastně do té ligy ani nehrnete?

Určitě se za každou cenu do první ligy nehrneme. Chceme hrát s našimi hráčkami, vychovávat si je, to je naše priorita. A uvidíme časem, jestli kvantita těch kvalitních hráček bude taková, abychom do budoucna mohli hrát první ligu.

O postup bojují kromě Pardubic také Čáslav s Hodonínem. Co když oni postup do ligy odmítnou, vzali byste ho vy?

No, to je otázka. Z hlediska příjmů pro nás není rozdíl, jestli budeme hrát první nebo druhou ligu. Nebudeme mít o to větší podporu, když budeme v lize. Je také otázka, jestli se stávajícím týmem bychom mohli první ligu hrát. Nechceme jít do první ligy, abychom tam hráli o záchranu. S postupem do první ligy je také spojeno to, že by muselo být více tréninkových jednotek. A je otázka, jestli hráčky, které teď máme, by byly vůbec ochotny o jeden trénink týdně víc dát. To rozhodování jít do ligy není jen o mně, jako o předsedovi klubu, nebo o výboru. Museli bychom se dohodnout ve spolupráci a trenéry a hráčkami. Zatím ten cíl v podobě první ligy vytyčen nemáme.

Na druhou stranu, ligoví nováčci v poslední době, ať už Liberec nebo Dukla, se v lize etablovali. Heršpice nyní také vypadají, že se asi zachrání…

Já si myslím, že je ještě čas. Hráčky, které jsme si vychovaly, jsou teď v ženách, popřípadě do žen přijdou z dorostenek příští sezónu. A nemyslím si, že by byly už připravené na první ligu. Nerada bych, aby je přestal bavit hrát fotbal jen proto, že bychom hráli na spodku tabulky. Aby neskončily s fotbalem kvůli tomu, že jen prohráváme.

Ještě mi řekněte, co dorostenky? Aktuálně poslední místo v první lize…

Ten přechod ze žákyň do dorostenek je opravdu složitý, je to diametrální výkonnostní rozdíl. Holky, které chodí do sportovní fotbalové školy v Pardubicích, nebo do akademií, tak výkonnostně můžou splňovat parametry pro první ligu juniorek. Ale ostatní hráčky ty parametry nesplňují. Pak jezdí na zápasy, tam nehrají, a skončí. Ten přechod ze žákyň do dorostenek je vážně těžký. Hráčky jdou na střední školy, a pak třeba nestíhají tak často tréninky, protože dojíždějí. Stalo se nám, že v podzimní části skončilo 5 hráček. Do toho jsme měli nějaká zranění… Ale já bych se vyloženě nedívala na tabulku, že jsou poslední… Ano, určitě to pro nás není dobrá vizitka. Ale máme nový realizační tým od nové sezóny. Já jim věřím. Pro mě je důležité, jakou jdou filozofií, jaký fotbal hrajeme, jak trénujeme. Že se snaží hrát fotbal a něco ty hráčky naučit. Věřím, že jim teď chybí jen takové to štěstíčko… spousta zápasů skončila remízou či prohrou jen o jeden gól.

A vidíte u pardubických dorostenek nějaký velký talent? Napadá mě Vrabcová, Novotná…

Novotná se zapracovala do stabilního širšího kádru reprezentace do 17 let. Vrabcová dostávala několik příležitostí v U17, je v kontaktu s  trenérem, na čem má zapracovat, aby dostala další šance. Myslím si, že především hráčky z reprezentace do 15 let mají velký potenciál. Jsme jediný tým, který má pro hráčky základní školu. Holky také chodí na akademie s kluky, je vidět, že to přináší ovoce.

Koukal jsem na web Pardubic, že Petr Rejman je členem výboru DFO Pardubice, přitom teď trénuje konkurenční Hradec Králové. Jak to?

Byl trenérem žen u nás, poté jsme tu spolupráci na bázi trénování ukončili, ale členem výboru je stále. A že teď trénuje Hradec… Myslím si, že se tyto dvě funkce navzájem neruší.Když Hradec hledal trenéra, tak mě oslovil pan Hruška, jestli nechci jít trénovat k nim. Já jsem mu řekla, že ne, že moje priority jsou jasné. Sehnat trenéra s A licencí do první ligy žen, za podmínek, které v kopané žen jsou... do toho se asi moc lidí nehrne. Ale doporučila jsem mu pana Rejmana. Myslím si, že pan Hruška oslovil půlku trenérů z Pardubic, aby to nemusel ve finále trénovat on sám.

Bc. Šmeralová


Našel jsem si, že jste v civilním zaměstnání dělala personalistku vojenského zařízení v Lázních Bohdaneč. Platí to stále?


Ano, stále. Už tam pracuji 20 let.

A ještě jsem koukal, že před deseti lety jste studovala tělovýchovu na FTVS UK a poté na Univerzitě Palackého v Olomouci Managament sportu a trenérství

Nejdřív jsem nastoupila do Prahy na FTVS, ale to se nedalo sloučit se zaměstnáním. Takže jsem přestoupila do Olomouce na Managament sportu a trenérství. Docílila jsem toho, čeho jsem chtěla, tam v Olomouci se vyučovala trenéřina i víc teoreticky, a ne jen tělovýchova jako fyzicky. A studovala jsem úspěšně, mám bakalářský titul.

Co jste měla jako závěrečnou práci?

Financování SK DFO Pardubice. (směje se)

A pokračovat ve studiu jste už chtěla?

Státnice jsem dělala, když dceři bylo půl roku. Bylo to poměrně hektické a náročné. A další studium už jsem nepovažovala za úplnou prioritu. Raději jsem se vrhla na studium trenérské A licence. Den má jen 24 hodin a prioritu mám v něčem jiném, než v titulu před jménem.

 

Asistentka reprezentace dívek do 17 let


S trénováním pardubických dorostenek jste přestala kvůli práci u národního týmu děvčat do 17 let, že?


Stála jsem před rozhodnutím, jestli mám přijmout reprezentaci. A pakliže ano, znamenalo to přestat trénovat juniorky. Trénování je stále moje hobby, chodím do práce. A také mým největším štěstím je má sedmiletá dcera, té se chci věnovat, nechci ji šidit. Proto jsem musela někde ubrat a přestat s trénováním dorostenek.

Úvodní fázi kvalifikace na ME 2018 tým ČR WU17 zvládl a postoupil do Elite round, ale zaujala mě tam prohra 0:3 s Nizozemskem…

Myslím si, že to byl z celé kvalifikace náš nejlepší zápas. Nebudeme si tedy nalhávat, že bychom jim byly vyrovnaným soupeřem, to ne. Ale 0:3, myslím si, až tak neodpovídá průběhu hry. Byly tam
dvě chyby brankářky, které ovlivnily zápas. Ale hlavu vzhůru, ostatní výkony hráček byly výborné, jako tým jsme táhli za jeden provaz.

Jak vidíte další fázi kvalifikace? (Rozhovor probíhal před losem, ČR nakonec dostala Maďarsko, Srbsko a Itálii)

Uvidíme, jak budeme mít příznivý los. Šance je vždycky. Zimní příprava se uzpůsobí kvalifikaci. Bude také záležet i na zdravotním stavu hráček, zranění. Je tam spousta vlivů, které ovlivní konečný výsledek. Věřím v postup a těším se na to.

V jednom z předešlých rozhovorů s oceněnými legendami tu byla brankářka Pincová. Říkala, že prý měla nabídku od reprezentace do 17 let…

Vize je do ženské kopané etablovat co nejvíce bývalých hráček. Aby mohly své zkušenosti předávat mladším. Hodně jsme toho spolu prožili, je to fajn člověk. Zkušeností za svoji kariéru má na rozdávání. Ne všichni ale mají možnost, aby se mohli kvůli trenéřině uvolnit z práce.

Je v té reprezentaci do 17 let nějaký výrazný talent?

Já bych asi nebyla konkrétní, vypíchla bych, že je tam výborná parta. Jsem přesvědčená o tom, za moje působení ve sportu, že tým předvede vždy nejlepší výkony, když bude hrát kolektivně, týmově. A ne, když tam budou nějaké individualistky. Kdybychom měli individualistky a nehráli bychom týmově, tak nikdy nemůžeme zvítězit v těžkých zápasech. Protože to je i o morální stránce. Např. když se nedaří, tak ze sebe ještě vydat to srdíčko, než když budeme mít jednu dvě individualistky a budeme se na ně upínat. Moje i celého realizačního týmu představa je taková, že budeme působit jako jeden kompaktní celek, který táhne za jeden provaz.


Přečtěte si také rozhovory s dalšími sparťanskými legendami: Zuzanou Pincovou a Pavlínou Novákovou Ščasnou.

  • eva šmeralová
  • Eva Šmeralová v derby se Slávií
  • Eva Šmeralová v derby se Slávií
  • Kapitánka Sparty Eva Šmeralová
  • Eva Šmeralová při lednovém vyhlašování fotbalistky
  • Eva Šmeralová ve vánoční Vídni
  • Ačkoliv jsou obě sparťanky do utkání vedly jako kapitánky každá svůj tým - Monika Matysová a Eva Šmeralová

Fan Shop

  • Dres 2017-2019

    1890 Kč

    Kup

  • Šála ACS Hradčany

    350 Kč

    Kup

  • Kšiltovka logo Sparta

    390 Kč

    Kup

  • Povlečení kostka pro dospělé

    1150 Kč

    Kup

Pošli odkaz | Nahoru
Generální partner
Platinum partneři